Projekt tkalcovské expozice

Jedním z projektů, který Klub přátel Zlatých Hor spolu s farností Zlaté Hory zrealizoval v roce 2008, je ukázka tkalcovské historie na Zlatohorsku. Toto mini muzeum umístěné na staré faře na Rejvízu navštívilo během tří měsíců „zkušebního provozu“ 2 600 návštěvníků. Téměř všichni zanechali v návštěvní knize velmi pěkné a povzbuzující zápisy.

Co ale členy klubu těšilo nejvíce, byl zájem místních lidí, kteří přinášeli pro rozšíření sbírky začínajícího muzea své, již dávno na půdách zapomenuté, rodinné „starožitnosti“. A jako vzácnost největší nabídli dokonce i dva tkalcovské stavy! Dnes je možné zhlédnout v expozici na Rejvízu tři druhy stavů. První je replika ručního stavu, na kterém se ukázkově tkají koberečky ze zbytků tkanin. Druhý je velký, původní stav z Jesenicka (Supíkovic). Za nadšené pomoci tkalcovských mistrů z textilky Goldberg ve Zlatých Horách, byl zrekonstruován a předvádí se na něm dobové tkaní plátna. Třetím je tzv. gobelínový stav, který se také postupně opravuje. Na něm se koberce vážou. Provoz tkalcovské expozice by byl velmi složitý, nebýt již zmíněné firmy Goldberg, na kterou se klub obrací pravidelně s žádostí o odbornou a praktickou pomoc. Není nad to, mít vedle sebe skutečné tkalce. Muzeum láká.

Kdo by bez povšimnutí prošel kolem, když se možná teprve tady může dozvědět, co to znamená „mít všechno v cajku“, co to je prošlup, nitěnky, brdo, člunek, osnova… Kde jinde v našem kraji uvidí v reálu, jak namáhavé bylo tkalcovské řemeslo, či jak se spřádala na kolovratu ovčí vlna?

Útulná stará jizba nás uvítá v časech dávno minulých. Malá kamínka zvaná „vincek“, nad nimi zavěšené usušené byliny, jejichž vůně se mísí s vůní lněných výrobků… V koutě postel s peřinou, na ní stará panenka. Truhla, vyřezávaná židle, forma na máslo… Věci denní potřeby. O nelehkém žití zde na horách vypráví škrpál s dřevěnou podrážkou pobitou železnými hřeby. Návštěvníci se rozhlížejí, vzpomínají… a přebírají roli průvodce. I jejich babička měla takovou máselnici, a maminka prala zrovna na takovéhle valše…

Atmosféra staré chalupy napovídá hodně o historii místních samot a zde, na Rejvízu, je navíc umocněna starými bájemi o mechových jezírkách a skřítcích, o pyšném městě Hunohradu. A zrovna nejznámější rejvízská postava, bájný pastýř Gill, se vyskytuje občas i v naší tkalcovně. Vypadá pořád stejně, tak, jak ho před lety vyřezal slavný řezbář Bernhard Kutzer. Jenom ta zatvrzelá nenávist, s níž kdysi způsobil potopu Hunohradu, vyprchala. Vyzná se skvěle v bylinkách. Za tmavých nocí se toulá okolo mechového jezírka a vzpomíná… Do muzea přispěl vzácným darem – lampou z potopeného Hunohradu. Ta jediná vyplavala na hladinu, protože i spojovací hřebíčky v ní jsou ze dřeva! Nevěříte? Přijďte se podívat do naší tkalcovské expozice!

ŘKF Zlaté Hory