Z kancionálu 2

Nebeský Otče, v pokoře klekáme před křížem tvého syna a litujeme všech hříchů, jimiž jsme ho zarmoutili. Dej, ať rozjímáme o jeho utrpení, jasněji poznáváme zlobu hříchu a načerpáme sil, abychom šli trpělivě po křížové cestě svého života. Amen.

 

1.zastavení – Ježíš odsouzen na smrt

Lide mùj, slyš nářek Pána svého, / uvaž v mysli trpké stesky jeho: / Já jsem toužil mezi lidmi žít, / chtìl jsem je svou láskou oblažit; / činil jsem jim dobře v každé chvíli, / oni mì však na smrt odsoudili.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Nevinný, nejsvětější, soudce celého světa je souzen lidmi. Plní nenávisti žádají jeho smrt. Z bázně před nimi vynáší Pilát nespravedlivý rozsudek. Pán Ježíš však stojí a mlčí.

 

Bůh vlastního syna neušetřil,
ale za nás všechny ho vydal na smrt.

 

Spasiteli, Pilát tě proti svému svědomí vydává ze strachu před židy na smrt. I my jsme často jednali podobně, když jsme ze zbabělosti a strachu před lidmi zradili hlas svého svědomí.

Zhřešili jsme, Pane. – S lítostí ti slibujeme, – že zůstaneme pevní proti svodům světa a těla. – S kající myslí chceme na tebe vzpomínat, – když nás lidé budou nespravedlivě posuzovat.

 

Příklad zajisté dal jsem vám,
abyste i vy činili tak, jako jsem učinil já.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

2.zastavení – Na Ježíše vložen kříž

Nepřestal jsem lid svùj milovati, / avšak on mé lásky nechtìl dbáti, / k nebi zval jsem jej svým učením, / odplatil mi za to trýzněním; / potom kříž mi vložil na ramena: / tak má láska byla odměněna.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Přivlekli kříž. Pán po něm vztahuje ruce, ačkoliv jasně předvídá celé své utrpení. Jak těžce dopadá kříž na jeho zbičované rameno! Přece však nastupuje hořkou cestu oběti.

 

Vpravdě bolesti naše vzal on na sebe,
ano, co my jsme trpět měli, on snášel.

 

Ty, Spasiteli, přijímáš svůj kříž statečně a odevzdaně, a my se hrozíme každé oběti a všeho, k čemu je třeba sebezapírání. Často i malé nepohodlí se nám zdá těžké a tak rádi se vyhýbáme nepříjemným povinnostem.

Od nynějška tě chceme následovat; – odhodlaně plnit své povinnosti – a trpělivě nést slabosti své i cizí.

 

Všechno zmůžeme
v tom, který nás miloval.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

3. zastavení – Pán Ježíš padá poprvé

Když jsem kříž svùj na Golgotu nesl / a s tou tíží zemdlen k zemi klesl, / nedošel jsem v lidu lítosti. / Neustával ve své krutosti, / dále hnal mì na smrt umdleného, / dobrodince, Spasitele svého.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Břímě je těžké. Pán, k smrti zemdlený po všech duševních a tělesných mukách, které dosud vytrpěl, klopýtne a padá. Hrubě ho pobízejí a nutí, aby se zvedl a šel dále.

 

Tresty pro naši spásu na něho dolehly
a jeho ranami jsme uzdraveni.

 

Spasiteli, těžkou cestou kráčíš a padáš pod křížem, který jsme zatížili svými nepravostmi. Tvůj pád je naší útěchou. Ty víš, že jsme lidé křehcí a slabí; nedopustíš, abychom byli zkoušeni nad své síly.

Proto nechceme malomyslnět, – když nás potkávají těžkosti a zmáhají pokušení. – I když snad pod nimi klesneme, – tebou posilněni zase povstaneme. – Všechno můžeme s tvou milostí.

 

Bůh je věrný.
on nás posílí a ochrání od zlého.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

4. zastavení – Pán Ježíš potkává svou matku

Synům hlásal jsem, by matky ctili, / za to však se na mé matce mstili; / z její žalosti lid posměch měl, / když mě potkala, ji odháněl. / Ač Bùh oblíbil si její ctnosti, / lidé spílali jí ve své zlosti.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Zpovzdálí viděla Maria, jak Pilát jejího syna odsoudil na smrt, jak na něj vložil kříž, jak Ježíš zmučen pod jeho tíží klesl. A teď se již blíží, co nevidět půjde kolem a pohled matky se shledá s pohledem synovým. Slůvka spolu nemohou promluvit.

 

Tvou vlastní duši pronikne meč,
aby se projevilo smýšlení mnoha srdcí.

 

Náš Spasiteli, tvé srdce krvácí, když tě potkává tvá matka. Tvé utrpení je jejím utrpením, tvá bolest je její bolestí. Její duše se posiluje pohledem na tvou trpělivost a ty máš útěchu z její lásky.

Tebe a tvou matku chceme následovat – a společně snášet utrpení, – neboť jsme údy tvého tajemného těla, – spojení s tebou ve svaté jednotě.

 

Snažme se, abychom jeden druhého povzbuzovali
k lásce a k dobrým skutkům.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

5. zastavení – Šimon pomáhá Pánu Ježíši nést kříž

Zda jsem komu v strasti přispět váhal? / A mně každý pomoci se zdráhal. / Když jsem nesl přetěžký svůj kříž, / nikdo nechtěl ulehčit mou tíž. / Šimon pomoh jenom z donucení / nésti nástroj mého umučení.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Pán už nemůže kříž unést. Vojáci se obávají, že padne a zemře na cestě. Zastaví tedy Šimona z Cyreny a donutí ho, aby pomohl. Šimon se vzpírá, avšak milost Boží se ho dotýká, a když vidí Ježíšovu velkou trpělivost, nese nakonec kříž s radostí.

 

Chce–li kdo přijít za mnou,
vezmi svůj kříž a následuj mě.

 

Spasiteli, děkujeme ti za každý kříž, který smíme s tebou nést, a litujeme, že jsme tak často reptali a naříkali, když jsme tě měli následovat na křížové cestě. Viděli jsme v bolesti a hořkostech jen těžkost a bídu, a ne tebe, který jsi nás svým křížem navštívil.

Otevřel jsi nám oči, – jako jsi je otevřel Šimonovi, – abychom nebyli zatrpklí, – když musíme trpět nepochopení a opuštění. – Otevři i naše srdce pro utrpení druhých lidí – a dej, ať si vždy pamatujeme: – Co jsme učinili nejmenšímu z našich bratří, – tobě jsme učinili.

 

Neste břemena jeden druhého
a tak naplníte zákon Kristův.

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

6. zastavení – Veronika podává Pánu Ježíši roušku

Již jen stěží noha nohu mine, / má krev proudem po tváři se řine. / Veronika tvář mi utřela. / Co na roušce potom uzřela? / Věrný obraz obličeje mého / za odměnu činu laskavého.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Žalostně zubožen vleče se Pán ulicemi jeruzalémskými, Veronika vidí jeho utrpení a bezcitné počínání těch, kteří jsou kolem něho. Statečně projde davem a podává Ježíši roušku na otření krvavé tváře.

 

Podoby neměl ani krásy;
stal se nejposlednějším z lidí, – muž bolesti.

 

Veronika se neptá, co si myslí a co říká její okolí, ale statečně se tě, Pane, zastává.

Dej i nám odvahu, – abychom se vždy a všude zastávali tebe a tvé církve, – víry a dobrých mravů, – ctnosti a práva. – Ať přemáháme lidskou bázeň a zbabělé ohledy. – Vtiskni do našich srdcí svůj obraz, – abychom nezapomněli, – co jsme dlužni tvé lásce.

 

Kdo mě vyzná před lidmi,
toho já vyznám i před svým Otcem, který je v nebesích.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

7. zastavení – Pán Ježíš padá podruhé

Velkou ztrátou krve tělo slábne, / ve zmučených údech síla chabne. / Nezmohu již kříže břemeno, / znovu k zemi klesá koleno. / Uvažuj to ponížení nové, / nad ním trnou v nebi andělové.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Ježíš slábne. Nepřátelé ho pobízejí ke spěchu, bojí se, že nedojde. Pán padá podruhé. S největším vypětím se vzchopí, aby svou oběť dokonal.

 

Jako beránek vedený k zabití
ani ústa neotevřel.

 

Pane a Spasiteli, v prachu a špíně ležíš na ulici a na tobě leží těžký kříž. To trpíš proto, že my jsme vždy znova upadali do svých hříchů.

Poklekáme v duchu vedle tebe – a litujeme své nedbalosti a nestálosti. – Kameny zborcené tvou krví – volají k nebi o tom, – jak velká je zloba těžkého hříchu. – Kéž nás tvùj pád uchrání – od každého dalšího pádu.

 

Milosrdný Bože, naplň mou duši vytrvalostí,
ať neklesám na cestě života.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

8. zastavení – Pán Ježíš napomíná plačící ženy

Dcery siónské mě provázely, / a když velké strasti moje zřely, / útrpností, žalem vzlykaly, / nad mou trýzní hořce plakaly. / Matky, plačte spíše ze žalosti / nad svých vlastních dítek nezdárností.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

U bran města stojí ženy se svými dětmi. Pohlížejí na ubohého Pána. Je jim ho líto. Ježíš vidí jejich zármutek a připomíná jim jejich mateřskou odpovědnost.

 

Neplačte nade mnou, ale plačte nad sebou a nad svými dětmi,
neboť děje–li se toto na stromě zeleném, – co se bude dít na suchém?

 

Laskavý Spasiteli, žádáš od nás víc než pouhý soucit, víc než city, které rychle pomíjejí. Hledíš na naše skutky, smýšlení a zásady, jimiž se řídíme.

Pomoz nám, abychom jednali v tvém duchu – a těm, kteří jsou nám svěřeni, – ukazovali křesťanství činu a pravdy, – abychom v den soudu – nemuseli plakat nad sebou a nad svými skutky.

 

Bůh miluje spravedlivé,
ale cesta hříšníků vede k záhubě.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

9. zastavení – Pán Ježíš padá potřetí

Sám a vydán posměchu a vřavě, / zraněn, ztrýzněn od paty až k hlavě, / klesám potřetí a omdlévám, / já, jenž v nebi věčné sídlo mám. / Tento pád mùj, pokolení hříšné, / zavinily tvoje skutky pyšné.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Pán je vyčerpán. Padá potřetí. Je unaven k smrti. Chce však své dílo dokonat, proto se vzchopí z posledních sil.

 

Hříchy mnohých on nesl
a za nepřátele se modlil.

 

Ty víš, Spasiteli, jak často padáme do svých hříchů a chyb, protože jsme vlažní a lhostejní. Mnoho předsevzetí už jsme učinili, ale málo jsme jich dodrželi.

Dnes, Pane, začneme znovu a s dobrou vůlí. – Odhodlaně se k tobě připojujeme – a chceme jít s tebou svou životní cestou až do konce.

 

Nepřestávejme činit dobro,
neboť když vytrváme, – Bůh nám dá odměnu v příhodný čas.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

10. zastavení – Pán Ježíš je zbaven šatů

Ach, jak nade mnou se zatvrdili, / že mé čisté tělo obnažili! / Zbytek krve v tvář mi vstupuje, / ruměnec mi na ni vzbuzuje. / Lide můj, tou hanbou byly vinny / nečisté a smilné tvoje činy.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

K smrti vyčerpán přichází Ježíš na Kalvárii. Z těla mu strhávají šat. Všechno chce trpět pro nás až do konce, tělesnou bolest i duševní muka.

 

Rozdělili si má roucha
a o můj oděv metali los.

 

Nejčistší Spasiteli, všechno obětuješ pro nás, dokonce i šat, který přikrývá tvé tělo. Na tuto obětavou lásku chceme myslet, když musíme svému tělu odepřít věci milé a příjemné.

Dej nám, Pane, – abychom roucho milosti donesli neposkvrněné před tvùj soud – a dosáhli věčného života.

 

Stvoř mi, Bože, čisté srdce
a obnov ve mně pravého ducha.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

11. zastavení – Pán Ježíš je přibit ke kříži

Hřeby na kříž v nevýslovné muce / přibíjejí nohy mé i ruce / před očima matky truchlící, / rány mé v své duši cítící. / Velkou bolest mou však dovršili, / když kříž se mnou vzhůru postavili.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Ježíš nemá na tomto světě nic, ani místo, kde by zemřel. Visí mezi nebem a zemí a musí trpět, vždy hrozněji trpět, až k smrti.

 

Probodli ruce mé a nohy mé,
spočítat mohu všechny své kosti.

 

Spasiteli, nyní jsi v bolestech přibit na kříž, abys shladil, čím jsme zhřešili svou svévoli.

Dej nám poznat, – že jen tehdy se můžeme zvát křesťany, – když si sami činíme násilí, – podřizujeme svůj rozum tvým příkazům – a krotíme zlé žádosti. – Ať nás sílí pohled na tvůj kříž, – abychom jednou měli podíl s tebou, – který z dřeva kříže kraluješ nad nebem i nad zemí.

 

Víme, že starý člověk v nás musí být ukřižován,
abychom již nebyli otroky hříchu.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

12. zastavení – Pán Ježíš na kříži umírá

Z lásky k lidu na kříži jsem zmíral, / s posměchem lid za to na mě zíral; / a když tělo smrtí zsinalo, / ještì kopí bok mùj prohnalo; / poslední krev vylila se z něho, / aby smyla hříchy světa všeho.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Po třech hodinách plných bolesti volá Ježíš: Dokonáno jest! Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého! Pak naklání hlavu a umírá.

 

Stal se poslušným až k smrti,
a to smrti kříže.

 

Ježíši, ty ses vydal za nás na smrt, abys naplnil vůli nebeského Otce.

U tvého kříže poklekáme s pevným předsevzetím, – že ve všech těžkostech života – se budeme s tebou modlit k Otci: – Otče, ne co já chci, – nýbrž co ty chceš.

 

Následujme Boha a žijme v lásce,
jako Kristus miloval nás – a sám sebe vydal za nás v oběť.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

13. zastavení – Tělo Pána Ježíše je sňato z kříže

Přátelé mé tělo z kříže sňali / a mé milé matce odevzdali. / Ta, když rány moje spatřila, / svými slzami je obmyla. / Mrtvého mě na klín ukládala, / zbité tělo celé zulíbala.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Kristus dotrpěl. V největší nesnázi tu stojí matka a neví, jak by svého syna aspoň důstojně pohřbila. Po úzkostlivém čekání přichází Josef z Arimatie; má od Piláta dovolení, že může vzít Ježíšovu mrtvolu. Snímají Pána z kříže a kladou ho matce na klín.

 

Ke komu tě přirovnám, Panno, dcero siónská?
Veliká jako moře je tvá bolest.

 

Bolestná matko, tvá duše tone v žalu, a přece se odevzdaně klaníš vůli Otcově.
Z tvého příkladu chceme čerpat sílu v každém utrpení – a odevzdanost do vůle Boží.

 

Dobré je v tichosti čekat na pomoc Páně;
jeho milosrdenství se nevyčerpá nikdy.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.

 

14. zastavení – Tělo Pána Ježíše je uloženo do hrobu

Do hrobu pak moje tělo dáno, / jak před věky o mně bylo psáno. / Lide můj, to vše jsem podstoupil, / bych tě z hříchů, z pekla vykoupil. / Snaž se teď, by spásné moje dílo / tobě vpravdě ke spasení bylo.

 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

 

Tělo Páně je připraveno k pohřbu. Je to smutný pohřební průvod, a přece na něm spočívá tichý mír. Připravuje se velikonoční jitro.

 

Ty přece nenecháš duši mou v podsvětí,
nedopustíš nikdy, – aby tvůj věrný zakusil zkázu.

 

Spasiteli, odpočíváš v hrobě. Tvůj velký pátek už skončil. Blíží se úsvit vzkříšení.

My stojíme ještě uprostřed pašijového týdne svého života. – Ale i my jednou odpočineme od všeho, – co nás nyní tíží a trápí. – I nás očekává slavný nový život, – který jsi nám získal.

 

Jako v Adamovi všichni umírají,
tak budou v Kristu všichni oživeni.

 

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi. 

 

Závěrečná modlitba
Bože, ty jsi posvětil praporec kříže drahocennou krví svého jednorozeného Syna; dej proto, aby se všichni, kdo se k tomuto kříži hlásí, těšili také z jeho ochrany. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.