o Mikulovicích

Historie farnosti Mikulovice – 1. část
Vydáno dne 10. 07. 2008

Mikulovice1.jpgV 1. části historie farnosti Mikulovice předkládám několik informací, které se týkají dějin obce Mikulovice (Niklasdorf). O vzniku obce nemáme konkrétní údaj. V Tomášových dokladech  (Thomas Akten) ze 14. století se píše, že obec „Nicolai Villa stojí od dob, kde nedosáhne lidská paměť“. Předpokládá se, že koncem 12. století byly na území dnešních Mikulovic nejméně tři dvory a několik chalup svobodných dělníků, kteří pracovali v lesích a ve dvorech, později i jako horníci. Původní obyvatelé byli pravděpodobně slovanského původu.
    První písemná zmínka o Mikulovicích je zápis sporu mezi dvěma bratry Vitigovými, který rozhodoval vratislavský biskup z r. 1263. Toto datum je považováno za počátek vzniku obce.   První dvůr (Horní poplužní dvůr) byl v místech dnešní provozovny kamenoprůmyslu a byl hlavním dvorem. Tomuto místu se původně říkalo Niekelhof a později Nikolai Villa (Mikulášova ves). Nad tímto hlavním dvorem se nachází návrší, které sloužilo jako kultovní místo. Později se tomuto místu začalo říkat Kreuzberg (Křížová hora), neboť tam stál kříž a pohřbívali se tam mrtví. Po postavení kapličky se tomuto místu začalo říkat Kirchenberg (Kostelní hora). Ještě později zde byl postaven dřevěný kostel.   Druhý dvůr se nacházel na hranici s pozemky města Hlucholaz. Tomuto dvoru se říkalo „Spodní poplužní dvůr“. Oba dvory ležely na území, kterému se říkalo Buchberg (Buková hora). Návrší nad kostelem bylo pravděpodobně porostlé bukovým lesem (dnešní část obce „Na Bukovci“).   Třetí dvůr, zvaný „Studený“ byl na území dnešní Nové Vsi.    Začátkem 13. století bylo zahájeno dosídlování  německy mluvícím obyvatelstvem. Dosídlování se provádělo na popud vratislavského biskupa Jaroslava a probíhalo ve dvou vlnách. První přistěhovalci přicházeli v letech 1200 – 1237 do Wroclavi a okolí. Druhá vlna dosídlování probíhala v letech 1268 – 1273. Noví osadníci došli až k horám (Friewald).

Historie farnosti Mikulovice – 2. část
Vydáno dne 10. 07. 2008
Mikulovice1.jpg

Ve 2. části se seznámíme s historií farnosti Mikulovice: o založení farnosti, o kostelích i lidech, kteří v obci žili. Do r. 1413 byly Mikulovice přifařeny do Hlucholaz, potom k Ondřejovicím. V roce 1672 byla na prosby farníků ustavena samostatná farnost Mikulovice. První dřevěný kostel byl postaven na Kirchenbergu v roce 1550. Od r. 1582 byl postupně přestavován na kamenný. V roce 1582 byl přestavěn presbytář a opatřen kamenným klenutím.

V letech 1651 – 1666 probíhala další rekonstrukce. Kostel dostal i nad lodí kamenný strop a věž, do které byly umístěny 3 zvony. Další rekonstrukce probíhala v roce 1737 a v 19. století za faráře Floriana Witziga (1857 – 1875). Za dalšího faráře Ignatze Thienela byl postaven nový oltář. Tento kostel vydržel až do roku 1903.

V polovině 19. století bylo zřejmé, že starý kostel již přestává stačit narůstajícímu počtu obyvatel. Podle sčítání lidu v roce 1857 žilo v obci 4.450 obyvatel, z nichž většina chodila do kostela. Prvním, kdo začal veřejně mluvit o nutnosti postavení nového kostela byl mikulovický kaplan Julius Bannert.

Dne 16. 11. 1902 proběhla generální sbírka na výstavbu nového kostela, která vynesla 20.000 rakouských korun. Sám světící biskup z Vratislavi, kardinál Kop, poslal 120.000 RK, farář Thienel věnoval 20.000 RK. Stavitelem nového kostela byl Adolf Rieger z Bennisch (Horní Benešov), okres Freudenthal (Bruntál). 21. března 1903 byla ve starém kostela odsloužena poslední mše svatá a po ní začaly demoliční práce. 31. března bylo založeno sdružení pro stavbu kostela a jejím předsedou se stal mikulovický farář Thienel.

Slavnostní položení základního kamene proběhlo 11. června 1903. O měsíc později však došlo ke katastrofě. 11. července přišla „Velká voda“. Řeka Bělá se rozvodnila a zatopila podstatnou část Mikulovic. Byly zbořeny všechny mosty a několik lidí přišlo o život. I přes tuto katastrofu práce nebyly přerušeny a nový kostel se stavěl dál.

28. dubna 1904 byly požehnány tři nové zvony, které byly instalovány na věž kostela. Druhou světovou válku přečkal jen zvon sv. Františka. Zvony stály 8.000 RK. Zvony byly pořízeny sbírkou a osobními dary. Nejvíce přispěly Františka Kirchnerová (2.000 RK) a Marie Vietzová (1.000 RK).

12. dubna 1904 v 15 hodin byla na věž vyzvednuta pozlacená koule o průměru 1,2 m a na ní navazoval ocelový kříž o délce 3,6 m. V ocelové pozlacené kouli byly uloženy údaje ze staré věže z roku 1865, dále zpráva faráře Ignáce Thienela o stavbě nového chrámu, zpráva starosty Josefa Tiefla, členů kostelní rady Franze Grogra, Karla Laufa, Johana Tiefla, Karla Ludwika, Bruno Riegra a Vincence Weise. Dále byla do koule vložena zpráva biskupského vrchního hajného Emanuela Scholla, starosty pověřeného pro Kolnovice, Františkov a Terezín – Josefa Neugebauera, starosty pro Novou Ves – Františka Gobla a dále zpráva stavitele Adolfa Riegera.

Při stavbě nového kostela došlo při terénních úpravách k objevu staré náhrobní desky (kolem starého kostela se nacházel hřbitov).Jde o desku pána Mikulovic rytíře Bibriše z roku 1605, který byl v dobrém vztahu s vratislavským biskupem i s Rudolfem II., císařem římským. Tento rytíř věnoval dřevěné kapličce v Mikulovicích malou kamennou plastiku (kalvárie). Náhrobní deska i plastika byly zazděny do zdí nového kostela a můžeme je obdivovat dodnes.

V poslední den církevního roku 20. listopadu 1904. byla v kostela sloužena první mše svatá. Sloužil ji farář Ignác Thienel s farářem Širokého Brodu Voglem a s kaplanem Hakenbergem. Mše svaté se zúčastnili i zástupci okolních vesnic, školy s žáky, celkem 3.000 lidí.

Vnitřní vybavení kostela se doplňovalo postupně v následujících letech. 7. června 1907 byl vysvěcen nový hlavní oltář, který je dílem kamenické školy v Supíkovicích. O Vánocích 1907 byl instalován hlavní lustr s 48 svíčkami, který se nedochoval. Mezi světovými válkami byl instalován elektrický pohon pro varhanní měchy a elektrický pohon zvonů. Bylo plánováno i vytápění kostela, ale k tomu již nedošlo.

Kostel sloužil věřícím bez větších oprav až do roku 1977, kdy byla zahájena jeho generální oprava. O ní se zasloužil farář František Hrabec (1946 – 1990). Střecha kostela byla pokryta hliníkovým plechem, byla zhotovena nová fasáda, kostel vymalován. Lavice v bočních lodích byly odstraněny. Oprava kostela byla provedena za velkých obětí kněze i farníků.

Historie byla zpracována podle spisu a překladů Jiřího Šimíka st. z roku 1997.

Historie farnosti Mikulovice – 3. část

Vydáno dne 11. 07. 2008

Mikulovice1.jpgVe 3. části historie nabízím seznam farářů v Mikulovicích od zřízení farnosti až po dnešní dobu. Kněží, u kterých není pořadové číslo, byli administrátory excurendo, tedy spravovali mikulovickou farnost z Jeseníku. Farnost tehdy neměla svého faráře.

POZNÁMKY:
ad 5.a 6. – byli bratři
ad 14. – byl iniciátorem založení hasičského sboru v Mikulovicích v r. 1825
ad 15. – byl organizátorem založení nového hřbitova u cesty do Salisova v r. 1838
ad 18. – jeho jméno se dochovalo na boku centrálního kříže na hřbitově
ad 20. – za něho byl postaven nový kostel (1903 – 1904)
ad 25. – byl farářem v Mikulovicích, ale bydlel na faře v Jeseníku
ad 26. – první farář, který bydlel na nové faře v Mikulovicích

1. Franz Neugebauer
1672 – 1690
2. Georg Stauze
1690 – 1724
3. Alexius Stephan
1724 – 1734
4. Anton Josef Elsner
1734 – 1738
5. Fridrich Franz Barndt
6. Bernard Brandt
1738 – 1772
7. Johan Rosler (krátce)
1772
8. Karel Muller
1772 – 1779
9. Franz Neugebauer
1779 – 1803
10. Anton Weniger
1803 – 1805
11. Johan Petr
1805 – 1807
12. Anton Brand
1807 – 1809
13. Ignac Wiezner
1809 – 1820
14. Johan Reiman
1820 – 1830
15. Taddeus Hannig
1830 – 1840
16. Laurenz Irmler
1841 – 1849
17. Josef Schneider
1850 – 1857
18. Florian Witzig
1857 – 1875
19. František Xaver Wiek
1876 – 1880
20. Ignac Thienel
1881 – 1906
21. Albert Hettmer
1906 – 1911
22. Adolf Gross
1911 – 1940
23. Alois Brauner
1940 – 1945
24. František Hrabec
1946 – 1989
      Julius Žvak
1990
      Vojtěch Glogar
1990 – 1996
      Miloslav Gandera
1996 – 1997
25. Adam Cynarski, SDS
1997 – 2000
      Antoni Mysliwiec, SDS
2000 – 2003
26. Kazimierz Piorkowski
2003 – 2004
27. Jiří Urbánek
2004 –