Hlavní Pouť na Mariahilf v sobotu 15. srpna připomene 25 let od posvěcení poutního kostela
Poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor si před dvěma lety připomnělo 300 let mariánské úcty. Na letošní rok připadá 25. výročí posvěcení nového kostela zasvěceného Panně Marii Ochránkyni života. Hlavní pouť v sobotu 15. srpna bude poděkováním za čtvrt století s obnoveným poutním místem. Hlavním celebrantem bude tehdejší světitel kostela olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Když se 23. září 1995 poutní kostel světil, bylo na místě 12 000 poutníků ze Slezska, Moravy, Čech, Německa a Polska. Společně s olomouckým arcibiskupem slavnostní mši svatou koncelebrovali: arcibiskup Giovanni Coppa, apoštolský nuncius, světící biskup Josef Hrdlička z Olomouce, polský biskup Alfons Nosol z Opole, německý rodák P. Adolf Schrenk z Weilersbachu a více než 30 dalších kněží.
Podobnou událost již poutní místo od té doby nezažilo. Tisíce poutníků však přicházejí každým rokem. Auta a autobusy s poutníky míří k poutnímu kostelu i v těchto dnech, kdy zemi stále svírá boj s koronavirovou nákazou. „I v tuto neděli přijelo hodně aut s poutníky. Kostel byl plný,“ uvedl nový rektor poutního místa P. ThLic Mariusz Rafał Jończyk, který zve poutníky na oslavu jubilea.
„V sobotu 15. srpna začneme v 10.30 hodin modlitbou růžence a v 11.00 hodin bude slavena mše svatá. Hlavním celebrantem bude olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který před 25 lety poutní kostel posvětil,“ uvedl duchovní správce poutního místa, který dosud působil ve farnosti Štěpánkovice na Hlučínsku. Program hlavní pouti zakončí v 14.00 hodin závěrečná pobožnost.
Uzavření a vandalismus. Zkázu dokonala nálož dynamitu
Zdevastované poutní místo, které na začátku 70. let 20. století prakticky zmizelo z mapy, bylo uzavřeno již v roce 1955. Záminkou ke zrušení poutí byla pro tehdejší vládnoucí komunistické pohlaváry důlní činnost v lokalitě Zlatých Hor. Podle dobových záznamů však nikdo z dolů o uzavření kostela nežádal. Kostel byl vystaven vandalství a chátral. V roce 1968 svitla naděje na jeho opravu a znovuotevření. Srpnové události téhož roku však všem nadějím učinili konec. Zkázu kostela však završil v roce dynamit. Odstřel kostela se odehrál 22. Září 1973.
Mariánská úcta se však ze srdcí místních lidí nevytratila ani po zlikvidování poutního kostela. Milostný obraz byl umístěn ve farním kostele ve Zlatých Horách a jedna z jeho kopií putovala po domácnostech jesenického děkanátu. Při modlitbách růžence se rodila nejprve duchovní a později také skutečná obnova poutního místa Maria Hilf u Zlatých Hor.
Po politických změnách na konci roku 1989 se již začalo na Zlatohorsku přemýšlet o obnově poutního místa. V únoru 1990 byl ustaven přípravný výbor pro obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. O tři měsíce poději – 22. dubna Svatý otec Jan Pavel II. za nadšené účasti statisíců věřících – posvětil na Velehradě základní kámen pro stavbu nové mariánské svatyně. Bylo rozhodnuto. Maria Hilf opět povstane.
První mše svatá pod širým nebem po více než 35 letech
Místní dobrovolníci se zapojili do vyčištění prostranství od zbytků trosek z původního kostela a připravili prostor pro první setkání věřících. K němu došlo ještě v roce 1990 po srpnové poutní mši svaté ve farním kostele. Po bohoslužbě následovala smírná křížová cesta na místo původního chrámu. Na kopec vystoupilo na 600 věřících, aby společně s pomocným biskupem olomouckým Josefem Hrdličkou děkovali za dar svobody a prosili, aby znovu ožila úcta k Bohorodičce, aby se v celé naší vlasti prohlubovala víra v jejího Syna. Tato pouť vyjadřovala veliké úsilí chránit klíčící životy.
O rok později se mše svatá sloužila již na místě, kde měl stát budoucí kostel. Po více než 35 letech v sobotu 17. srpna 1991. byla pod korunami stromů za účasti otce biskupa Hrdličky, sedmi kněží a několika set věřících znovu sloužena mše svatá. Současně se připomínalo stopadesáté výročí posvěcení původního kostela. Akci již organizovalo „Sdružení pro obnovu poutního místa P. Marie Pomocné u Zlatých Hor, které se postaralo o stavbu kostela, poutního domu i areálu v celkové hodnotě 28 750 000 Kč.
Architektonickou studii na obnovu poutního areálu vypracoval olomoucký architekt – předseda umělecké komise olomouckého arcibiskupství Ing. arch. Tomáš Černoušek, trvalý jáhen. Projektovou dokumentaci s ním pak vypracoval Ing. František Zajíček z Olomouce. Vlastní stavbu poutního kostela se základy ambitů a hrubou stavbu kláštera – poutního domu prováděla stavební firma Ing. Josefa Kučerika z Jindřichova u Krnova. Dokončení stavby poutního domu, stavbu ambitů spolu s vydlážděním prostoru mezi ambity po vstupní bránu prováděla stavební firma ZETOS z Velké Kraše. Čtyři zvony odlila zvonařská dílna Marie Tomášková – Dytrychová z Brodku u Přerova, mozaikový obraz Panny Marie a dvě umělecká okna s vitráží – Petr Hoplíček, Vitrail Servis ze Zábřehu a kovanou vstupní bránu zpracovala kovárna Jindřich Janků z Velké Kraše.