Boží Tělo ve Vidnavě 22.6.2025

Vždy se těším na svátek Božího Těla, eucharistie je největším darem pro každého z nás. Jsem vděčná za kněze, kteří při mších proměňují hostie v Tělo a Krev Pána Ježíše a dávají lidem pokrm, vodu živou, propojují s Kristem, který promlouvá v nás. I ze slov při homilii nabíráme sílu pro život, dotek Boží, hlas svědomí, každý si odnáší, co slyšet má. Neposuzujme a neodsuzujeme slova řečená, i když myšlenka tě nezajímá, neb jiný názor zastáváš, vedle tvůj bratr slyšet má, co zrovna v kostele zaznívá. Ruce kněze žehnají, monstranci s Pánem Ježíšem pozvedají, naše kolena klekají a v úctě modlitby se nesou.

O soucitu otec Miroslav hovořil, o Ježíši, který sytil hladové, dotýkal se nemocných, utěšoval zarmoucené. Nikdy se nestalo, že by Pán Ježíš prošel kolem někoho lhostejně. Právě naopak, jeho srdce bylo plné soucitu, lásky a pomoci. Ponořili jsme se do svých myšlenek a odprošovali za svou pýchu a nevšímání si potřeb druhých. Rádi se scházíme, radíme a povídáme, ale kde je mnohdy naše konkrétní pomoc?

Tělo a Krev do svých úst přijímáme, Pána Ježíše v sobě máme, ta blízkost Boha v člověku… A pak jsme vyšli v zástupu za Ježíšem v monstranci, okvětní lístky před ním padaly a my se v úctě modlili a klaněli. Skromný náš průvod byl, ale od srdce k srdci a ve všech světových stranách nás zastavil. Kristus žehnal, odpouštěl, utěšoval, sílu dával a Johanka svatá naše milovaná byla s námi, z nebe se radovala a všem také požehnala.

Marie Grabarczyková, www.ruzenec.cz