Pouť rodin na Maria Hilf
V sobotu 9. května na Pouť rodin na poutní místo Panny Marie Pomocné dorazilo na 500 poutníků – autobusy, vlastními vozidly i kočárky. Společně v předvečer Dne matek otevřeli poutní sezonu na horském poutním místě. Biskup Martin rodiny povzbudil, aby pro sebe měly vždy připravené dobré slovo. Pět farností na Pouť rodin u Zlatých Hor vyrazilo autobusem – Jablunkov, Kozlovice, Havířov, Kopřivnice a Albrechtice u Českého Těšína. K velkým skupinám se připojily další menší skupiny a poutníci tak vytvořili společenství, které ze všech stran obklopilo oltář na nádvoří poutního místa. Podobně jako učedníci v „horní místnosti“, o které se při mši svaté četlo v prvním čtení.
„Možná právě toto poutní místo v horách se může stát pro vaši rodinu takovou horní místností. Místem, kde se spolu modlíte. Kde znovu prosíte o Boží pomoc, o pokoj do vztahů, o sílu odpouštět, o dar Ducha Svatého,“ podotkl v promluvě biskup Martin. Slovo k rodinám propojil také s mottem k letošnímu výročí diecéze: „Kde jsou dva nebo tři…“ (Mt 18, 20).
„Rodina nedrží pohromadě díky společnému domu, majetku nebo příjmení. Rodina je společenství spojené láskou a slovem. Rodinu drží pohromadě láska a slovo. Slovo slibu. Slovo věrnosti. Slovo odpuštění. Slovo povzbuzení. To všechno jsou slova, ve kterých se nějak odráží i slovo Boží. Slovo toho, který je věrný, který odpouští, který těší a povzbuzuje,“ zdůraznil biskup.
Program vystavělo Centrum pro rodinu a sociální péči jako mozaiku pro všechny generace: děti se mohly věnovat dílničkám nebo sledovat divadlo o Dášence. Pro dospělé byla připravena káva a další občerstvení. A samozřejmě čas s Kristem – při adoraci nebo tiché osobní modlitbě.
Tento rozměr je důležitý také pro paní Stanislavu, která připutovala z Bukovce: „Marii vnímám jako svou matku. Svou vlastní maminku jsem už pochovala, zůstala jsem v domě sama. Modlím se růženec a cítím velkou oporu,“ sdílí se pro diecézní média. Na Maria Hilf připutovala podruhé v životě. To pan Jiří z Mikulovic patří mezi pravidelné návštěvníky. „Místo znám odmalička. Jako malý kluk jsem tu ještě viděl starý kostel před demolicí. Mám k místu srdeční vztah. Když je Pouť rodin, tak většinou jdeme,“ shrnuje muž, který pamatuje zničení i nový začátek poutního místa nad Zlatými Horami.
Text: biskupství, foto: Petr Novák, člověk a víra