Králové přinášeli radost

„Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka“ zpívají tři králové na začátku roku již tradičně u vašich dveří. Představují tři mudrce putující za Hvězdou, která je vedla až k městu Betlému. Kašpar, Melichar a Baltazar byli u cíle.

Koledy zněly v první polovině ledna na celém Jesenicku. Nejčastěji tradičně koledovaly děti. Je krásné, když vám skupinka v královských oblečcích zpívá u dveří, nebo ji jen potkáte na ulici. Každý král je krásně nazdobený, každá skupinka je originální. Pláště a korunky poskytuje koledníkům Charita Jeseník, koledníci si je pak dotvoří svými vlastními prvky.

Někdo si je schopen celý kostým zhotovit sám. V Domovech pokojného stáří se také koledovalo. Na Františku obcházeli králové jednotlivé pokoje a klienti si s nimi často zpívali. Pracovníci na Hedvice si ušili krásná roucha, takže jejich návštěva byla pro klienty opravdovým zážitkem. Ve středu 5. ledna jste mohli kromě dětských skupin potkat v Jeseníku i skupinku dospělých koledníků. Za doprovodu ředitelky Charity Jeseník Heleny Paschkeové koledovali tři králové – otec děkan Stanislav Kotlář, Václav Tschulik a Václav Dvořák. Za zvučného a veselého zpěvu s doprovodem ukulele navštívili pracovníky Městského úřadu, Policie ČR, Lesů ČR, OSSZ Jeseník, Technických služeb Jeseník a dalších organizací. A nepřicházeli s prázdnou. Nejdříve povinšovali zpěvem, pak umně předneseným přáním do nového roku a na závěr pak otec Stanislav předával vzácné dary – kadidlo z Ománu, jež mělo krásnou červenou barvu. Svěcenou tříkrálovou křídou napsali na dveře úřadů známé K+M+B, což v překladu znamená „Ať Kristus požehná tento dům.“ Bylo zajímavé pozorovat reakce lidí na tuto tradici. Někdy zpočátku rozpačité obličeje roztávaly a snad se nechávaly také obdarovávat poselstvím, které v sobě tato návštěva nesla. Nejde o to „jen“ vykoledovat nějakou korunu, ale také přinést kousek radosti, o které zpíváme. A z reakcí lidí bylo vidět, že se jim to mnohde podařilo. Moc pěkným okamžikem bylo, když vyšla jedna pracovnice na chodbu si tuto „návštěvu“ také poslechnout a pak řekla, že nic nemá. Otec Stanislav ji pohotově řekl: „Ale my pro Vás ano!“

Přebráno z časopisu Okénko